Albert Hofmann a jeho „zázračné dítě“ („Wonder Child“) – Příběh mého problémového dítěte

V tomto článku se dozvíte málo známý příběh o Albertu Hofmannovi a LSD a také to, proč se jeho nejslavnější kniha „Mein Sorgenkind“ („Moje problémové dítě“) měla původně jmenovat „Mein Wunderkind“ („Moje zázračné dítě“).

19. duben – Den jízdního kola a znovuobjevení LSD-25

Každý rok 19. dubna oslavují milovníci LSD po celém světě Den kola – den v roce 1943, kdy Albert Hofmann provedl svůj první experiment s LSD-25 na sobě samém. Příběh tohoto objevu je však mnohem víc než jen historická poznámka pod čarou. Je hluboce spjat s emocionálním vztahem mezi Hofmannem a látkou, kterou objevil – vztahem, který kdysi popsal slovy „Mein Wunderkind“.

LSD-25: Znovuobjeveno v laboratoři Sandoz

Před téměř 82 lety se Albert Hofmann, chemik ve farmaceutické společnosti Sandoz v Basileji, vrátil k látce, kterou poprvé syntetizoval několik let předtím: lysergové kyselině diethylamidové, neboli LSD-25.

To, co začalo jako čistě vědecká zvědavost, se brzy stalo jedním z nejslavnějších sebeexperimentů v historii výzkumu. 19. dubna 1943 jel Hofmann na kole domů – doprovázen intenzivními vnitřními obrazy, vizemi a dosud neznámým stavem vědomí.

Později tuto zkušenost popsal jako cestu do „nejhlubších hlubin vědomí“.

„Mein Wunderkind“ – název s příběhem

V letech následujících po svém objevu Hofmann opakovaně hovořil o LSD jako o svém „zázračném dítěti“. Byl přesvědčen o jeho potenciálu – nejen v lékařském výzkumu, ale také jako nástroji pro rozšiřování lidského vědomí. Toto hluboké propojení chtěl také vyjádřit v názvu své nejznámější knihy.

Když v roce 1979 vydal své autobiografické dílo, chtěl mu Hofmann původně dát název:

„LSD – Mein Wunderkind“
(LSD – Moje zázračné dítě)

Vydavatel však měl jiné plány.

Od zázračného dítěte k problémovému dítěti

Navrhovaný název „Mein Wunderkind“ byl vydavatelem zamítnut – byl považován za příliš pozitivní, příliš neškodně znějící, možná dokonce oslavující. V době, kdy se LSD stalo vysoce politizovaným tématem a bylo spojováno s obavami veřejnosti a kontroverzemi, byl takový název považován za nevhodný a riskantní.

Albert Hofmann byl zklamaný, ale rozhodnutí přijal. Tak se z „Wunderkind“ stalo „Sorgenkind“ – problémové dítě – pod kterým je kniha známá dodnes.

V různých rozhovorech Hofmann později zdůraznil, že jej zpočátku nazýval svým zázračným dítětem, poté se z něj stalo problémové dítě a nakonec si uvědomil, že je obojím zároveň.

To dokonale ilustruje ambivalenci, s jakou Hofmann pohlížel na svůj objev – jako na mocný vědecký nástroj s mimořádným potenciálem, ale také jako na nepochopenou látku, která byla v polarizované době často vytržena ze svého výzkumného kontextu.

Závěr: Muž mezi vědou a vizí

Příběh Alberta Hofmanna, Mein Wunderkind a Mein Sorgenkind je více než jen historická anekdota. Vypráví o odpovědnosti, vědecké zvědavosti a hlubokém lidském vztahu k látce, která nás dodnes fascinuje, inspiruje a provokuje.