V tomto článku se dozvíte málo známý příběh o Albertu Hofmannovi a LSD a také to, proč se jeho nejslavnější kniha „Mein Sorgenkind“ („Moje problémové dítě“) měla původně jmenovat „Mein Wunderkind“ („Moje zázračné dítě“).
Každý rok 19. dubna oslavují milovníci LSD po celém světě Den kola – den v roce 1943, kdy Albert Hofmann provedl svůj první experiment s LSD-25 na sobě samém. Příběh tohoto objevu je však mnohem víc než jen historická poznámka pod čarou. Je hluboce spjat s emocionálním vztahem mezi Hofmannem a látkou, kterou objevil – vztahem, který kdysi popsal slovy „Mein Wunderkind“.
Před téměř 82 lety se Albert Hofmann, chemik ve farmaceutické společnosti Sandoz v Basileji, vrátil k látce, kterou poprvé syntetizoval několik let předtím: lysergové kyselině diethylamidové, neboli LSD-25.
To, co začalo jako čistě vědecká zvědavost, se brzy stalo jedním z nejslavnějších sebeexperimentů v historii výzkumu. 19. dubna 1943 jel Hofmann na kole domů – doprovázen intenzivními vnitřními obrazy, vizemi a dosud neznámým stavem vědomí.
Později tuto zkušenost popsal jako cestu do „nejhlubších hlubin vědomí“.
V letech následujících po svém objevu Hofmann opakovaně hovořil o LSD jako o svém „zázračném dítěti“. Byl přesvědčen o jeho potenciálu – nejen v lékařském výzkumu, ale také jako nástroji pro rozšiřování lidského vědomí. Toto hluboké propojení chtěl také vyjádřit v názvu své nejznámější knihy.
Když v roce 1979 vydal své autobiografické dílo, chtěl mu Hofmann původně dát název:
„LSD – Mein Wunderkind“
(LSD – Moje zázračné dítě)
Vydavatel však měl jiné plány.
Navrhovaný název „Mein Wunderkind“ byl vydavatelem zamítnut – byl považován za příliš pozitivní, příliš neškodně znějící, možná dokonce oslavující. V době, kdy se LSD stalo vysoce politizovaným tématem a bylo spojováno s obavami veřejnosti a kontroverzemi, byl takový název považován za nevhodný a riskantní.
Albert Hofmann byl zklamaný, ale rozhodnutí přijal. Tak se z „Wunderkind“ stalo „Sorgenkind“ – problémové dítě – pod kterým je kniha známá dodnes.
V různých rozhovorech Hofmann později zdůraznil, že jej zpočátku nazýval svým zázračným dítětem, poté se z něj stalo problémové dítě a nakonec si uvědomil, že je obojím zároveň.
To dokonale ilustruje ambivalenci, s jakou Hofmann pohlížel na svůj objev – jako na mocný vědecký nástroj s mimořádným potenciálem, ale také jako na nepochopenou látku, která byla v polarizované době často vytržena ze svého výzkumného kontextu.
Příběh Alberta Hofmanna, Mein Wunderkind a Mein Sorgenkind je více než jen historická anekdota. Vypráví o odpovědnosti, vědecké zvědavosti a hlubokém lidském vztahu k látce, která nás dodnes fascinuje, inspiruje a provokuje.
Aktuální příspěvky
Váš spolehlivý partner v oblasti práva 1Fe-LSD